Kanada: 7 Otázek a Odpovědí o Životě ve Vancouveru

Nebudu se v tom zbytečně pitvat, mám špatný svědomí, že jsem dlouho na blog nepsala. Chybělo mi to, protože mě to moc baví a v hlavě toho mám spoustu, o co se chci podělit.
Rozhodla jsem se, že se na konci roku hecnu, a že Vám napíšu o tom, jak si žiju ve Vancouveru.
Takže děkuju Vám kamarádi, kteří se ptáte, zajímáte a fandíte mi! A protože to píšu hlavně pro Vás, odpovím Vám přesně na to, na co se mě ptáte.

Co práce?

Práce dobrý, povýšili mě a baví mě to. A i přes to, že neberu velký peníze a je to celkem dřina a stres, mám kolem sebe fajn partu lidí a to dělá hodně. Taky jsem ráda, že se ukázalo, že nejsem budižkničemu. Ono to tak totiž na začátku docela vypadalo. Ale hecla jsem se a je ze mě Assistant Kitchen Manager v mexický restauraci La Taqueria Pinche Taco Shop v Downtownu ve Vancouveru.
Víc si můžete o mojí práci přečíst v příspěvku Kanada: Práce ve Vancouveru

Sashimi pracuje v kuchyni

Práce online pro O2

Už od listopadu 2017 pracuju online pro O2. Jde hlavně o práci kolem
YouTube kanálu O2 CZ, pro který píšu scénáře jak o telefonech, mobilním a pevném internetu, dalších telco zařízeních a službách.
Ale taky třeba scenáře rozhovorů s mladými muzikanty.
Je to spíš takovej koníček. Vážně mě to totiž baví a mám to ráda. Abych se tím mohla uživit, potřebovala bych víc času, práce a taky žít někde jinde.
Třeba v Jihovýchodní Asii, tam to není tak drahý, jako tady.

Tady je ukázka videí, pro které jsem napsala scénáře za poslední dobu:

Co bys teď po roce udělala jinak?

Než jsem sem odjela, tak jsem ani nevěděla, jestli to tady zvládnu měsíc, natož přemýšlet, co za rok.
Od chvíle, co jsem vstoupila na území Kanady, jsem dostávala pravidelnou sprchu rad a doporučení od Čechů, kteří tady žijí už několik let.
“Jestli tady chceš zůstat, musíš na tom makat od začátku, jinak máš smůlu.”
“Je to proces na několik let a není to jednoduchý.”

Jediný, co jsem věděla bylo to, že se mi tady líbí, že jsem si našla práci už třetí týden, na první rande s Kanaďanem jsem šla už druhý týden a vůbec, aklimatizovala jsem se dobře. Měla jsem ze sebe dobrý pocit. No a tak jsem se přesvědčila, že tady chci zůstat a budu dělat všechno proto, abych toho dosáhla. A jako cíl jsem si dala získat Permanent Resident Visa.
Takže jsem makala, zhruba od března už si připravovala půdičku u vedení v Taquerii. Zjišťovala si, jestli mi budou chtít pomoct s navazujícíma vízama, prostě jsem šla za tím cílem. Makat, makat, makat a promakat se k vízům. Za pět let…

Přijela jsem cestovat a objevovat

No, zkrátím to. V létě jsem z toho začala mít špatnou náladu, že takhle jsem si to teda nepředstavovala. Přijet sem a jenom makat za málo peněz a fakt hodně.
Nemít moc času a skoro žádnou energii na věci okolo, jako výlety, sporty, objevování a užívání si bezstarostnýho života.
Teprve v říjnu mi došlo, že jsem se nechala zblbnout a že to je jenom moje chyba, protože jsem zapomněla, proč jsem sem přijela. Rozhodně to nebylo proto, abych tady najela do režimu práce, práce, práce a sem tam nějaká legrace.
Přijela jsem sem cestovat a objevovat.

Jak to máš s vízama?

No, to je vlastně taky jeden z důvodů, proč jsem nic dlouho nenapsala. Docela mě to potrápilo. Kdo neví, tak dostat se sem není úplně nejlehčí.
Working Holiday víza jsou na jeden rok a každý rok je může dostat jenom 1000 Čechů, takže to chce hodně toho štěstíčka.
Více o podmínkách a jak to celé funguje si můžete přečíst na webu jakdokanady.cz

Teď čekám v poolu na Young Professionals víza, abych si to tady mohla legálně prodloužit ještě o rok a hodlám to příští rok pořádně rozjet. Zatím nechci prozrazovat moc, co kdyby náhodou, že jo.
Ale jestli všechno dobře dopadne, tak budu nejšťastnější Sashimi a budu určitě psát hodně na blog, protože bude opravdu o čem!

Open Work Permit je poklad!

Největší rozdíl je v tom, že Working Holiday víza je vlastně open work permit. To znamená, že člověk může pracovat, kde chce. Tedy kromě vyloučených profesí, jako je práce ve strip clubu, hlídaní dětí a pak možná ještě další.
Každopádně z těch povolených si může pracovat kde se mu zlíbí a měnit práci, jak ponožky.
U Young Professionals jde o work permit vázaný na jednoho zaměstnavatele, což je u mě aktuálně Taqueria, kde nemám v budoucnu žádnou vyhlídku na lepší peníze. Ale s tím už jsem se smířila, takže to beru líp.
A zjistila jsem taky, že s tím zvládnu v pohodě žít, já moc nepotřebuju. Jenom se takhle těžko šetří a jde to pomalu.
Nejdůležitější ale je, aby mě vytáhli z poolu a pozvali, tak mi držte palce.

Byla ses vůbec někde podívat?

Myslím, že na to, jak hodně jsem pracovala, tak jsem volný čas využila na maximum.
A tady je ukázka toho, jak si tady užívám přírody. Je to kolikrát taková krása, že mi to vyrazí dech, vážně!
A nebo je to možná proto, že se za tou krásou musim šplhat někam vysoko, takže mi dech dojde.

Co bydlení?

K sobě na návštěvu jsem Vás pozvala už v příspěvku Kanada: Můj nový domov v Burnaby. Pár věcí se ale změnilo. Bydlí nás tady teď o jednoho víc, a to znamená, že platím
o 100 CAD měsíčně míň!
Aktuálně je to jenom 550 CAD měsíčně a mám v tom všechno. Včetně internetu a to je vážně boží.

Pračka doma není samozřejmostí

Navíc pořád zjišťuju, jakej luxus je tady mít pračku a sušičku přímo v bytě, což my máme! Lidi platěj ohromný peníze za pěkný apartmány a pak musí chodit prát prádlo do nějakýho společnýho prostoru v domě a někteří za to musí ještě třeba platit extra. Třeba moje kolegyně z práce platí za vyprání a usušení prádla pokaždý 8 Dolarů. Ta spolubydlící, která se k nám přistěhovala navíc bydlí nahoře, takže já se dělím o basement pořád jenom s Ninjou.

Lokalita má občas svoje mouchy

Tím, že nebydlím přímo ve Vancouveru, nemám tady možnost pohodlně používat car sharing Car2Go, kde mám účet. Když si chci půjčit auto, musím vždycky SkyTrainem aspoň na kraj Vancouveru a tam si ho půjčit a taky ho tam i vrátit. Takže žadná pohodička od domu k domu.

Za SkyTrain platím víc, protože bydlím v Zóně 2. Měsíční lítačka mě vyjde na 128 CAD.
Moc tady pařit nechodím. Hlavně teda proto, že tady chcíp pes – zlatá Praha! Ale už asi třikrát se mi stalo, že jakmile jsem se ocitla venku ve Vancouveru po jedné ráno, bylo tak strašně složitý se dostat domů.
Takže jsem buď zůstala u někoho spát a nebo vzala taxík.
Ten ke mně vyjde tak na 30 – 40 CAD.
To jsou ale všechny můry, pak už jenom samý hezký věci.

Nějaký pikošky?

Kromě objevování krás přírody, výletů a hiků (babi, to znamená jít se projít, většinou jako na túru, někam vysoko) jsem tady byla taky v květnu na svojí první fetish party v životě (babi, to je taková party, kde jsou lidi oblečený málo, vůbec a nebo jsou celý v latexu).
A byla to úplně boží zkušenost, takže jsem pak šla v září na další!

Sin City Fetish Night

Pro mě to bylo něco úplně novýho. Byla jsem plná očekávání a taky jsem měla trochu strach, protože jsem nevěděla do čeho jdu a dost se stydim. Každá party má nastavený pravidla pro oblečení a kdo je nedodrží, toho tam nepustí.

Sin City Fetish Night May 19 2018

Musím říct, že celkově mi lidi ve Vancouveru přijdou mnohem otevřenější, co se sexuality týká. A vlastně i dalších věcí, co od nás neznám. Můj první týden jsem v obchoďáku potkala tak třicetiletou holku v pyžamu, s barevnýma vlasama jako poník v culíku a plyšovým unicornem (babi, to je jednorožec) v rukách. A jediná, kdo na ní čuměl s otevřenou pusou, jsem byla já. Nikdo to tu neřeší, je to prostě normální. Ani já už teď nečumim. Za tu dobu, co jsem tady, už jsem toho viděla hodně. Zajímavý je, že je tady hodně kluků, který si lakujou nehty a nebo dokonce nosej umělý, dlouhý a barevný nehty. To mě takhle jednou polekal kluk na poště. Vysvětloval mi něco ohledně balíčku, kterej jsem chtěla poslat a pak si ten balíček ode mě vzal rukou s modrejma drápama.

Pohodová atmosféra a lidi

No ale zpět k party. Musim říct, že už nikdy nechci platit za žádnou jinou, než za fetish party. Po mých, zatím dvou zkušenostech, musím říct, že to bylo něco skvělýho. Lidi jsou moc fajn, ani na chvíli jsem se nestyděla, i když jsem byla nestandardně oblečená a ani i když spoustu lidí tam, bylo oblečených spoře, vůbec a nebo naopak byli celí v latexu. Taky jsem brzy poznala, že jsem byla oblečená moc a to úplně zbytečně, takže na příští už jsem to s tím oblečením tak nepřeháněla.

Moje rvní party měla i doprovodný program, jehož součástí byla i burlesque, pole dance show apod. Taky byla možnost si vyzkoušet si nechat se svázat a další různý věci.
Více o party si můžete přečíst tady (hlavně Ty, babi).
Byl to opravdu nevšední zážitek. Na Sin City party nemůžou mít lidi sex, ale na tý druhý, na který jsem byla, měli i speciální část za oponou, kde si mohly lidi dělat úplně, co chtěly. Tam jsem taky na chvíli nakoukla, když už jsem tam byla, že jo. Zajímavý zážitci!

Tinder

Už od druhého týdne, co jsem tady, aktivně a úspěšně používám Tinder. Na moje první rande nikdy nezapomenu. Chudák kluk!
Když jsem sem přijela, tak jsem anglicky prostě neuměla. To, co jsem měla ze školy, byla hlavně British English gramatika a pár slovíček. Rohodně jsem nebyla dostatečně vybavená na konverzaci v Kanadě, natož na rande!

Po hlavě, bez angličtiny

No ale řekla jsem si, že do toho půjdu po hlavě. Takže i přes to, že když jsme si s Jeromem začali psát, jsem si ve slovníku překládal i otázku “V kolik se sejdeme?”, dotáhla jsem to až do prvního rande.
Vyzvedl mě kousek od domu, kde jsem bydlela, samozřejmě, že byl menší, i když mi psal, že měří stejně jako já. Sedla jsem si k němu do auta a mých nejtrapnějších 30 minut online randění započalo.
Jerome se snažil komunikovat, pokládal otázky, já mu nerozumněla a bylo mi vedro. Pokaždý, když něco řekl, ptala jsem se, jestli to může zopakovat. Nic jinýho jsem ze sebe nedokázala dostat. A čím déle jsme jeli, tím to bylo horší. Venku byla docela zima a pršelo, já pořád otvírala okýnko a čekala, že mě na každých světlech, na kterých jsme stavěli na červenou, vykopne. Nevykopnul, vydržel to.

Hnusný kafe a Google Translator

Vzal mě na Granville Island do restaurace, kde jsme pili hnusný kafe a s pomocí Google překladače konverzovali. Nakonec z toho bylo moc pěkný rande, na kterým jsem se dozvěděla, že jsem funny a beautiful. Kupodivu jsme to dotáhli asi na 7 schůzek, než jsme se spolu přestali vídat. Dokonce jsme spolu jeli jednou i na snowboard. Přes Tinder jsem poznala ještě pár Kanaďanů, ať už na jednu schůzku, nebo víc, ale moc ty chlapy kanadský nechápu. Zlatý český kluci!

Once you go black, you never go back

Pak jsem se ale jednou rozhodla jít na moje první rande s černochem. Já jim říkám black panthers (babi, to znamená černí panteři), protože podle mě mají podobně ladný pohyby.
A musím říct, že to bylo moc dobrý rozhodnutí. Ještě nikdy v životě jsem nepotkala takovýho chytrýho, milýho a krásnýho člověka! A taky od tý doby vím, že black panthers, aspoň ty, který jsem potkala já, jsou často getlemani. A už taky velmi dobře chápu, proč se říká: Once you go black, you never go back (babi, to znamená, že černoši jsou prostě skvělí kluci).

Když se někomu líbíš, řekne Ti to

Navíc, tady je to i v seznamování úplně jiný. Ne vždycky je potřeba aplikace. Stalo se mi i to, že když jsem se někomu líbila, tak mi to řekl.
Třeba konkrétně, když jsem byla jednou na obědě s kamarádkou v restauraci. K vedlejšímu stolu si přisednul cool týpek, black panther, s takovou starší dámou. Já si ho samozřejmě všimla, protože se mi líbil. Když jsme byly s kamarádkou na odchodu, tak se ke mně naklonil a řekl, že nechce rušit, ale že se mu moc líbí můj akcent, a že by ho chtěl ještě někdy slyšet. Rozhodla jsem se, že to nepohřbim jenom proto, že se stydim, a tak jsem mu dala svoje číslo. Hned mi napsal. A za pár týdnů jsme začali randit. Hezký, přirozený.
Nestává se mi to sice každej den, ale parkrát už se to stalo mně, i kamarádkám v mým okolí.

Už umíš anglicky?

Upřímně mám pocit, že anglicky nikdy umět nebudu. Začátky pro mě byly vážně strašný, až jsem se styděla, že ve třiceti…no, viz Freshii pohovor a moje první Tinder rande.

Vidím to asi takhle: po třech měsících to bylo malinko lepší, ale pořád strašný. Po půl roce už jsem se cítila líp a ne tak strašně. Teď, po roce vím, že to pořád není ono, ale už se tolik nestydím a hlavně vím, že se prostě domluvim. V práci, po telefonu, na pohovoru, nejlíp samozřejmě na rande – kdyby mi všechno tak šlo…
Už se prostě v anglicky mluvícím světě neztratim. Ale pořád teda žádná hitparáda. Asi nejsem talent od přírody.

Netflix, učitel angličtiny

Hodně mi pomáhá Netflix. Nikdy jsem nesledovala seriály a filmy tak moc, jako poslední rok. Koukám na všechno v angličtině s anglickýma titulkama.
Který seroše mě baví, si můžete přečíst v příspěvku NETFLIX: 5 tipů na seroše, co mě ba.

Taky sleduju jednu YouTuberku iJustine. Líbí se mi její obsah, který je hlavně o technologiích a o Apple produktech. Dobře jí rozumím i bez titulků.
Občas poslouchám i Podcasty v angličtině a začínám číst knížky.

Miluju Podcasty!

Jediný český obsah, který jsem si povolila v češtině je Petr Mára, Show Jana Krause a DV TV na YouTube a miluju Podcast Travel Bible. Jinak nic víc v češtině.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *